Winter... Do you like it as I ?

Malá, ale šikovná

15. listopadu 2013 v 18:13 | Margarett Tudor
Upozorňuji čtenáře, že tento příběh se skutečně neudál. Děkuji Margarett Tudor

MALÁ, ALE ŠIKOVNÁ
Jako nový student 8.B jsem se necítila nejlépe. Minulou třídu jsem opustila kvůli šikaně. Dobírali si mě kvůli mé výšce. Na svůj věk jsem totiž hrozně malá. Měřím pouhých 140 cm a tolik měří třeťáci. Já za to ale přeci nemůžu. Moji rodiče mohli být ve škole od rána do večera a stejně by učitelka třídní jen přihlížela, jak do mě všichni vráží, nadávají mi, ubližují a kdoví co ještě. A tak se rodiče rozhodli přeřadit mě na jinou školu. Je to sice 20 minut pěšky, kdežto tamta škola byla hned za rohem, ale snad to tam nebude tak zlé.
Nešťastně jsem seděla ráno u snídaně a prosila Boha, aby se nade mnou smiloval. Škola byla velká. Stálo před ní spoustu holek, které byli vysoké jako stožáry, tvořily hloučky a chichotali se, když kolem nich prošel nějaký nagelovaný frajírek. Třeťáci, kteří stáli kousek u mě mi vhlíželi přímo do očí a já se cítila hrozně. Stavili jsme se ještě v kanceláři a pak si pro mě přišla nová třídní. Alespoň jsem si myslela, že ta třídní.
Přišel však muž středního věku, který se vlídně usmíval. Podal mámě ruku a na mě se podíval, že se musel sehnout. ,,Dobrý den. Tak ty jsi Galina Májová. Já jsem tvůj nový třídní Ivan Strojník a budu tě učit matematiku a zeměpis." ,,Dobrý den." Pípal jsem. Učitel vyšel dlouhými kroky kupředu. ,,Tak ahoj Gali. A ničeho se neboj." Usmála se máma a odešla.

Já pospíchala za třídním. Vyšli jsme do druhého patra, kde byl druhý stupeň. Učitel mi ukázal mojí skříňku a poté mě zavedl do třídy. Stačila jsem jen pohlédnout k lavicím a hned jsem sklopila oči. ,,Nespletla jsi si třídu? Podle ksichtu vypadáš na osmačku, ale jsi nějaká malá!" Zavolal na mě nějaký kluk a všichni se rozesmáli. Zrudla jsem jako jablíčko. ,,Ticho Krákoro!" Okřikl jej Strojník a já málem vyprskla smíchy nad tím legračním příjmením. ,,Tohle je vaše nová spolužačka. Jmenuje se Galina Májová a přišla sem ze základní školy Jana Ámose Komentského. Za svou výšku nemůže, má růstovou poruchu a tak se jí nebudeme smát. Například ty Krákoro máš legrační příjmení a taky za to nemůžeš." Pohlédl přísně na pihovatého kluka s hnědou kšticí.
,,Galino, sedni si sem." Ukázal na místo vedle plavovlasé holky, která vypadala alespoň o dva roky starší. ,,To je Lucie Brázdová." Představil mi ji učitel. ,,Ahoj" Řekla jsem jí a posadila se vedle ní. ,,Nazdar." Řekla a více si mě nevšímala.
Hodina matematiky mě bavila. Pan učitel Strojník ji uměl parádně vyučovat a já se hlásila. Společně se mnou se dost hlásil ten Krákora. Ukázalo se, že mu to myslí. Nakonec jsme se navzájem předháněli v tom, kdo dřív vypočítá zadaný příklad. O přestávce ke mně přišel.

,,Jsi sice malá, ale počítáš dobře. Co jsi měla z matiky?" Ptal se. ,,Jedničku. A ty taky co?" ,,Jo. Hele ale to tě Strojník teda posadil. Ty vůbec nevíš, co je Lucie zač." Naklonil se ke mně, aby to nikdo jiný neslyšel a zašeptal. ,,Pěkná potvora. Mojí sestře zlomila ruku. Je strašně blbá a namyšlená. Nechceš si radši sednout k mojí sestře?" ,,Ty tu máš sestru?" ,,Jo. A je o pět minut mladší než já. A musíš uznat, že je to dost velkej rozdíl. Jmenuje se Ema. Já jsem křesním Radek. Pojď, představím tě." Zavedl mě o dvě lavice do zadu.
Seděla tam holka menší postavy, ale na mě rozhodně neměla. Hnědá kštice jí splývala k loktům a už od pohledu vyhlížela inteligentně. ,,Ahoj Gali. Tak ty se bavíš s tímhle?" Ukázala na svého bratra a zakřenila se. ,,Ema." ,,Galina" ,,Já vím. Pojď si sednout ke mně. S tou pitomou káčou tě sedět nenechám." Než jsem stačila odpovědět, Ema mi už přesunula věci do své lavice. Pak mi s Radkem ukázali, kde jsou ostatní třídy.
Další hodina byla čeština. Učitelka byla starší, ale docela milá. Na začátku hodiny si mě zavolala k tabuli a měla jsem jí oznámit, jakou jsem dostala známku na minulé vysvědčení z češtiny. Přiznala jsem, že dvojku. ,,Jako Radek Krákora. On to umí, ale pak si řekne:,To je chyták' a napíše to špatně." Smála se učitelka. Pak mě vybídla, abych o sobě vyprávěla a ona zjistila, jak dokáži hovořit před tabulí, jakou mám slovní zásobu atd. Zahleděla jsem se na nástěnku, která byla na zdi za lavicemi a zrudla jako poupě.
,,Jmenuji se Galina Májová a bydlím v Praze." ,,Překvapivě." Vložila se do mého vyprávění Lucie. Všichni se zasmáli. ,,Ale no tak Lucie. Tady Robert přeci taky dojíždí až z Říčan. A krom toho máš mlčet." Řekla učitelka a já pokračovala. ,,Do této školy jsem přišla, protože mě na té staré škole šikanovali." Otřásla jsem se. Všimla jsem si, že žáci udiveně otevřeli ústa. ,,Pokračuj." Vybídla mě češtinářka. A tak jsem se rozpovídala. O zlé Natálii i Michalovi, o učitelce, která jen popíjela kávu nebo se dívala do zdi atd.
Po hodině za mnou přišla malá zrzovláska s rezavými pihami na nose. ,,To muselo být hrozné. Poslyš. Píšu do školních novin. Myslíš, že bych tam ten tvůj příběh mohla zapasovat?" ,,To by bylo skvělý!" Vyhrkla Ema. ,,Já totiž píšu s Renátou. Co myslíš?" A tak jsem souhlasila.
Renáta se mi zdála pěkně kamarádská, ale když odešla řekla mi Ema: ,, To víš. Renáta je Luciina nejlepší kamarádka. Potřebuje z tebe vydolovat co nejvíc informací a pak je vytroubit do světa." ,,Proč s ní tedy píšeš školní noviny?" ,,Protože my dvě máme nejlepší slohovky. Jinak je Renáta pěkně nemožná a je to podrazačka. Brácha byl do ní v šestý třídě zabouchlej, ale brzy ho to přešlo, když zjistil, co je zač. A ještě si dávej pozor na Lindu. Ta s Lucinou sice nekamarádí, ale krade." Ukázala na holku v zadní lavici. Už od pohledu vypadala zle. Měla roztrhané džíny a rozdrbanou aktovku. Sešity byly polité kávou. ,,Její máma byla už dvakrát trestaná." Šeptala Ema.
V tu k nám přišel Radek. ,,Čau! Jste tak krásný až se mi chce z vás blejt!" Řekl nám a pověsil se Emě na krk. ,,Brácha. Z toho si nic nedělej Gali. On sám je tak hnusnej, že radši beru prášky, abych se tu nesložila." Tomu jsem se prostě musela smát. ,,Co se směješ Galino! Já ti ubalím a budeš řvát!" Dělal si ze mně legraci Radek. ,,A to neuděláš drahý brácho." ,,Proč?" ,,Protože se holky nemlátí." Řekla jsem já. ,,Ikdyž na staré škole to neplatilo." ,,Chudáku. A tady si myslíš, že ti bude lépe? Hele, je nás i s tebou 25. Z toho jenom 10 holek. Ty, ségra, Renáta, Lucie, Marcela, Stela, Kamila, Jana, Dita a Linda. A patnáct kluků je samo víc. A Rénata s Lucií jsou káči a husy k tomu. Ty ostatní jsou takoví navýrazný." ,,A ty jsi pěkná mluvka." Řekla Ema a já se smála. ,,Čemu se pořád směješ?" Divila se Ema. ,,Takové dobré lidi jsem už dlouho neviděla." Řekla jsem po pravdě. ,,Máš štěstí, že jsi neřekla děti. Nesnáším, když mě někdo považuje za dítě a to mi už je skoro čtrnáct." Řekl Radek. ,,To je dobře, že považuješ zrovna nás za dobré lidi. Protože to málokdo. Jenže to všechno odnesu jenom já. ,Máš blbýho bráchu Emo, tak odstřel.'To mi řeklo už dost lidí." Posmutněle pravila Ema. ,,Co si to dovoluješ!" Zakřičel na ni Radek, ikdyž si pořád dělal jenom legraci. To už zazvonilo.
O dějepisu jsme se učili o 1.světové válce. Dějepisářka si jen poznamenala moje jméno a optala se na mou známku z dějepisu. Potom rozdala testy a já se hrozila předem. Byl tak jednoduchý, že jsem stačila ještě šeptem napovědět Radkovi, který sedí za námi se spolužákem Markem.
Po dějepisu jsem si všimla, jak se Lucie vybavuje s nějakým nagelovaným frajírkem. ,,To je Tadeáš. Brácha se s ním popral už nespočetkrát." ,,Kvůli čemu?" Ptala jsem se zvědavě. ,,Poprvé kvůli tomu, že mu počmáral sešit, potom několikrát kvůli tomu, že mu nadával a v šestý třídě kvůli Renátě, protože Tadeáš nadával jí. A potom, když si na mě vyskakovala Lucie. Brácha se mě zastal a řekl jí, že je fakt pitomá a ten blbec se do něj pustil." ,,Takže Tadeáš je také pěkný sígr." ,,To si piš. Proč myslíš, že chodí s největší slepicí ze třídy." ,,S Lucií." Uhádla jsem správně.
Tadeáš stál u Luciiny lavice a smál se jejím příšerným lžím. A Renáta stála u nich a smála se úplně stejně. ,,Neříkala jsi, že Renátě nadával?" Obrátila jsem se k Emě. ,,Já vím. Jenže to bylo v šestý. Od tý doby je všechno jinak. Radek taky o ní dneska mluví jinak, než dřív." To byla pravda.
Po přestávce byl přírodopis. Zjistila jsem, že Ema je dost chytrá. Hlásila se a všechno věděla. Učitel přírodopisu jen přečetl mé jméno a zakroutil hlavou. Ani mou minulou známku nechtěl vědet. ,,Je to takový starý bručoun." Zašeptala mi Ema. ,,Krákorová? Co to tam šeptáš tý... Jo Májový?" ,,Nic pane učiteli." ,,No, něco jo." Řekl nabručeně a pokračoval ve výkladu.
Pátou hodinu jsme šli na oběd. Jídelna byla v prvním patře a byla doslova plná. Několik studentů mi šláplo na nohu. Naštěstí mě až k pultu Ema s Radkem odvedli a pak jsme si sedli k jednomu ze stolů. ,,Je tu ale nával." ,,To jenom dneska. Zítra objedváme až o hodinu později." Vysvětlil mi Radek. U vedlejšího stolu seděla Lucie, Renáta, Tadeáš a Milan, kterého mi Ema vypověděla, jako ukecaného a ješitného frajírka. Přisedl si k nám ještě Marek, Radkův spolusedící, který se mi od začátku zdál milý. A i vzhledově se mi líbil. A on se se mnou normálně bavil a řekl pár bezvadných vtipů.
Po obědě jsme měli angličtinu. Byli jsme rozdělení na dvě poloviny a já díky svému příjmení zkončila v druhé polovině, kdežto Lucie, Ema a Radek byli v první. Já, Renáta a Linda jsme byli jediné dívky ve skupině. Marek se jmenuje Růžek a tak je ve skupině se mnou. Do třídy vešla mladá učitelka s hnědými vlasy a džíny s vlajkou Británie. ,,Hello everybody!" Zavolala na nás vesele už ode dveří. ,,Good afternoon Mrs Santová." Pozdravili žáci. ,,Hello new girl." Pohlédla na mně. ,,Please say me about you." A tak jsem řekla rychle pár vět. ,,Your English isn't wrong." Řekla a zeptala se mně na předchozí známku z jazyka anglického. Zbytek hodiny jsme se učili gramatiku a na konci hodiny hráli hru.
Sedmou hodinu byla chemie. Chemie mě hrozně baví a učil nás ji učitel, kterého máme i na přírodopis. Sice bručel a dal nám písemku, ale to nic neměnilo na tom, že mě to bavilo. Po chemii jsme šli domů.
,,Ahoj Gali. Doufám, že budeme kamarádi?" Ptal se mě Radek. ,,Jistě. Konečně mám kamarády!" Vykřikla jsem. ,,To jsme rádi." Usmála se Ema. ,,A co je malý, to je hezký." Usmála se na mě a oba se na mě podívali ze své výše.
Doma se mě všichni ptali, jak bylo ve škole. ,,Mám dva kamarády. Emu a Radka. Ale je tam jedna namyšlená holka." ,,A co jste se učili?" Ptala se mamka.
Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat, ale mamka s tátou mě násilím vytáhli z postele. Do třídy jsem vešla ještě na půl ve spánku. ,,Ahoj Gali!" Ema už seděla v lavici a z dálky mi mávala. A za ní Radek. K mému překvapení přišla Lucie až k nám, ale neusmívala se. A to jsem nevěděla, co všechno mě ještě čeká. ,,Hele skrčku. Ty máš ten úkol z matiky? Dej mi ho opsat!" ,,Já nejsem skrček, jsem jenom malá. A navíc si mě ani nepožádala." Řekla jsem té drzé slečínce. Lucie se naklonila až ke mně a zle zasýpala: ,,Pamatuj si ty malá ošklivá holko, že já nikdy nežádám!" Bylo mi strašně. Ta Lucina je snad ještě horší než Natálie! ,,Tak zaprvé. Kdo nežádá, je blbec a za druhé, jsem malá ale ne ošklivá. Ty si třeba myslíš, že jsi kráska, ale v srdci jsi tak ošklivá, že se divím, že s takovou parádou vyjdeš na ulici." Nevím, kde se ve mně ta slova brala, ale tušila jsem, že jsou správná. Mezitím na nás už zírala celá třída.
,,Tak tu máme další šprtku! Snažíš se zbytečně! Umíš se sice dobře odpálkovat, ale to ti nepomůže! Áá! Ty s tou druhou šprtkou dokonce sedíš! HA, HA! Dvě ošklivky vedle sebe." To už bylo moc. Kdybych byla o půl metru vyšší, ubalila bych jí takovou, že by se divila. To jsem bohužel nebyla. ,,Buď sticha ty jedna slepice!" Ozval se něčí hlas. Jak jsem doufala, že to řekl Marek. Ale ten jen přihlížel. Ten, který se mě zastal byl Radek Krákora. ,,Co si to dovoluješ?!" Vyjekla Lucina. ,,Vím, že holky se nemlátí, ale ty holka nejsi. Ty jsi husa, slepice a ještě něco horšího!" A pak se rozmáchl a dal Lucině velkou a ponižující facku. Ta jen mlčela a potom vyběhla ze třídy.
,,Teda brácho! To bylo dobrý! Ale takhle jsi se mně, nikdy nezastal. Gali!" Radek se však sebral a odešel. ,,Hej! Ty malá, máš ctitele!" Zavolala na mě vysoká a krátkovlasá holka. ,,To je Marcela. Omluv ji, ale má hroznou paměť na jména." ,,Jsem Galina. A jak jsi to myslela s tím ctitelem?" ,,No takhle se Radek nezastal ani Renči, ikdyž už ji dávno nemá rád." Vysvětlila mi pohotově Marcela. Bylo mi strašně divně. Divila jsem se, že se Tadeáš Luciny nezastal. Asi ji neměl tak rád, jak ostatní tvrdili.
Ten za mnou nyní přišel společně s Renátou. ,,Tak to Radek dělat neměl. Lucina to všechno vyžaluje." Řekl Tadeáš. ,,Přesně. Vsadím se, že teď všechno vybleptává Strojníkovi. Ale Gali, ty jsi šťastná dívka. Tenkrát, když mě měl Radek rád jsem ho nechtěla, protože se mi líbil Roby. Co jen bych za to dala teď? Ale on si vybral tebe." Pravila Renáta. Pohlédla jsem na celou třídu a potom se zeptala: ,,Já myslela, že ji máte rádi. Nebo snad ne?" ,,Tu! Kdo by ji měl rád!" Vyhrkl Tadeáš. ,,My se jen tak přetvařujeme. Ale s tím je od teď konec. Já na ni kašlu." Řekla Renča. ,,Gali, musím ti něco říct, ikdyž mě Radek potom asi zabije. Včera, když jsme šli ze školy se mi přiznal, že se mu líbíš." Zašeptala mi Ema do ucha a já se div nezbláznila. Mě, malou holku má někdo rád? V těchto mých úvahách se do třídy vrátil Radek a už byl zase veselý. Normálně se se všemi bavil a dělal, jakoby se nic nestalo. Pak zazvonilo.
Měli jsme mít češtinu, ale místo češtinářky do třídy vešel pan učitel třídní s Lucií, která měla stále na tváří obtisk Radkovy ruky. ,,Dobré ráno žáci! Asi všichni víte, proč tu jsem a co se stalo. Slyšel jsem však jen jednu verzi a proto bych chtěl, aby se mnou šel do kabinetu Radek, Galina a Ema. Chcete vy tři vzít sebou ještě někoho jiného, který může vaši verzi posoudit a dosvědčit?" Rozhlédla jsem se po třídě. ,,Prosím Tadeáše, Renču a Marcelu." Ti se bez jakýkoliv námitky zvedli a šli s námi. Lucie zůstala ve třídě.
Strojníkův kabinet byl až na konci dlouhé chodby za skříňkami. Vešli jsme do malé místnosti, ve které bylo hodně poliček se sešity a šanony. Na parapetu byla krásná kytka. Velký stůl zabral zbytek místnosti společně s věšákem. Strojník se posadil za stůl a letmo pohlédl na fotografii dvou malých dětí s nějakou hezkou ženou s brýlemi. Poznala jsem, že to je jeho manželka s dětmi.
,,Tak co?" Pohlédl na nás Strojník. ,,Tebe Galino neznám, ale o Krákorovi vím, že nikdy nic neprovede bez důvodu. Co se stalo?" Radek zatvrzele mlčel a tak spustila Ema. Řekla vše přesně až do úplných detailů. ,,Tebe Emo znám. Vím, že si nevymýšlíš, ale raději se zeptám tady Marceli, Renáty a Tedeáše. Je tomu tak?" Ti ihned souhlasili. ,,A ty k tomu řekneš co Gali?" Zeptal se mě. ,,Nemám k tomu co dodat pane učiteli. Ema mluvila naprostou pravdu." ,,Dobře. A ty Radku, proč mlčíš?" ,,Nemám k tomu co dodat pane učiteli." Zopakoval má slova nabroušeně. ,,Dobrá. Teď vám povím Luciinu verzi. Přiběhla za mnou do kabinetu a řekla, že jste za ní přišli a začali se jí posmívat za její nové džíny. Tak prý řekla, ať jste sticha a ty Radku jsi jí jednu vlepil." ,,Co prosím?! Tak to vůbec nebylo!" Zvolala rozhořčeně Ema. ,,Já vím. Lucie mi řekla, že mi to dosvědčí Tadeáš s Renátou, ale vy s tím nesouhlasíte. Tím je to tedy vyřešené. Jděte do třídy a ty Radku jdi s Galinou pro paní učitelku Kosovou do kabinetu, že je to vyřešené a může jít učit. Alespoň Galině ukážeš, kde má paní učitelka Kosová kabinet."
A tak jsme šli. Já a Radek jsme museli do prvního patra, kdežto ostatní se vrátili do třídy. ,,Radku." Otočila jsem se k němu a z mé ,,nížiny" na něj tázavě pohlédla. ,,Proč jsi se mě až takhle zastal?" ,,Protože tohle už bylo přes čáru. Lucie si na tebe nemůže takhle vyskakovat! Jsi moje kamarádka!" Řekl bez váhání. ,,A proč jsi odešel a před Strojníkem mlčel?" Řekla jsem nechápavě. ,,Víš. Já to takhle zplna nemůžu říct před ostatními. Zvlášť ne před Strojníkem. Jsi kamarádka." ,,Ikdyž jsem tak malá?" ,,Na velikosti přeci nezáleží! Jsi moc milá, hezky se směješ, máš krásné vlasy, které se lesknou na slunci. Jsi stokrát lepší než Renáta! Jsi moje nejlepší kamarádka!" Bylo to tak hezké. Byla jsem tak nadšená, že nějaký Marek mi byl úplně ukradený. Kamarádsky jsem Radka objala a pak s ním šla pro Kosovou.

Ta se s námi vydala do třídy. ,,Jé! Už je tu máme! Skřeta s bahnomilem!" Zavolala Lucie. ,,Prosím?!" Vyštěkla na ni Kosová přísně. ,,Ale paní učitelko, to nebylo nijak mířeno na vás." Zrudla Lucina. ,,Ještě aby. Jen se podívej na sebe. Existuje jedno takové krásné české slovo, které k tobě krásně sedne. A ty mi teď u něj určíš na tabuli mluvnické kategorie." Usmála se Kosová sladce na Lucinu. ,,Víte žáci jaké míním?" Z každé lavice se ozývalo jedno slovo, ale ani jedno nebylo lichotivé, ale spíše hanlivé či takové, že člověku jen přitíží. ,,Slepice!" ,,Namyšlená!" ,,Husa!" ,,Blondína hloupá!" ,,Fiflena!" ,,Tak dost žáci. Sama tedy vidíš, jaké o tobě mají ostatní mínění. Tak nenadávej ostatním a raději se zaměř na sebe." Usmála se Kosová a já uznala, že je to fajnová učitelka.
V nové škole se mi líbí. Lucina zmlkla a v pololetí naši školu opustila. Já mám spoustu kamarádů a nikdo se mi za mojí výšku neposmívá. Ano, malá jsem, ale vyrostla jsem o 5 centimetrů a paní doktorka tvrdí, že jsem v růstové skoku. To bych možná mohla jednou mít 160 cm! Mými nejlepšími kamarády jsou Ema a také Mercela, Renča a Tadeáš. Ale mým nejnejkamarádem je Radek. Marek se se mnou baví, ale už mě nezajímá. Jsem šťastná! Fakt!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama