Winter... Do you like it as I ?

Prosinec 2013

Nebezpečný namyšlenec (3)

29. prosince 2013 v 23:09 | Margarett Tudor |  Story
Upozorňuji čtenáře, že tento příběh se skutečně neudál. Děkuji Margarett Tudor


Po tomto rozhovoru jsem se trošku stydlivě vrátila do třídy. ,,Vocebullová!" Zakřičel na mě Patrick, kluk, kterýho znám od mala a který tak trochu víc miluje chlapečky než holčičky. ,,Ano?" ,,S ním si moc nezahrávej. On dokáže být krutej!" ,,Co ty o tom můžeš vědět?" Ptala jsem se a uvědomila si, že jeden čas se Patrickovi David líbil. Raději jsem šla za Erikou. Seděla na lavici a pohrávala si s náušnicema, které se jí houpaly v uších. Dnes měla také velké, řetízkové na jejímž konci se houpalo červené srdíčko. ,,Nevypadáš zrovna nejšťastněji." Zahleděla se Erika do mých očí. ,,Jóó! To asi ne." ,,Ale proč?" ,,Mám z ostudy ušitý kabát." ,,Spíš ze závisti. Pollová se zblázní!" Pollová Rita s Davidem ještě nedávno chodila, dokud jí nedal kopačky. Chodila do vedlejší třídy. Byla to štíhlá a atraktivní brunetka, která měla všechno, co si umanula. Možná proto se s ní David rozešel. On měl totiž úplně stejnou vlastnost a to nešlo dohromady. Každý si umane něco jinýho a každý to musí získat a problém je na světě.
Další přestávku jsem se vydala do bufetu koupit si něco na zub a doprovázel mě Alex! Alex je kluk, který letos přestoupil na naši školu a chodí do vedlejší třídy. Od začátku se mi líbil. Krom toho moje máma se kamarádí s jeho mámou. Alex mě potkal a ptal se mě, kam jdu. Řekla jsem, že do bufetu. A tak šel se mnou. ,,Ty prej chodíš s Davidem." Podíval se na mě a já zrudla. Už to ví taky! ,,Spíš on se mnou." Alex se na mě udiveně podíval. ,,A jaký je v tom rozdíl?" ,,Velký!" Vyhrkla jsem. ,,Vysvětlím ti to." Právě v tu chvíli kolem nás prošel David. A bohužel slyšel část našeho rozhovoru. ,,Ale, ale! Alexi! Co tu děláš?" Začal se chechtat. ,,Hele klidně jdi. Já musím tady Sally něco povědět." Smál se zlověstně a Alex spěšně odešel. ,,Tak hele. Tohle TY o mě říkat nebudeš!" Vykřikl a zdůraznil slovo ty. ,,Já si jinak nabrnknu jinou." ,,Tím mě spíš těšíš, než vyhrozuješ." Najednou jsem pocítila šílený odpor k tomu arogantnímu blbci a vypálila jsem na něj: ,,Já tě totiž nemiluju a nikdy nemilovala! A ani nebudu!" ,,To já tebe taky ne Vocebullová! Ty jsi jen taková pauzička." Uchichtl se klidně. ,,Jaká pauzička?!" Vypískla jsem nevěřícně. ,,No jak jsem se rozešel s Pollovou, nemohl jsem zůstat sám. Ty malý kvočny by mě pomlouvaly a slítly by se na mě jako vosy. A ty jedna z mála jsi kluka neměla! A navíc jsi docela pěkná a tak jsem toho využil. Ale moje pauzička končí. Na rozloučenou ti však dám ještě pusu." Na to mě, celou zděšenou chytil a začal líbat ještě víc, než ve třídě. Chtěl si získat pozornost a taky se mu to podařilo. Potom mě najednou pustil a rozkřikl se na celou chodbu: ,,Jsi fakt nemožná! Jasně jsem ti řekl, že se s tebou rozcházím! Miluju Eriku a žádnou jinou! Odplav a přestaň mě líbat!" Nemohla jsem nic říct, byla jsem jeho slovy naprosto ponížená. Prodrala jsem se hloučkem zvědavých studentů a rozeběhla se k dívčím toaletám. Sesunula jsem se na podlahu a brečela. Tak pauzička! A ještě ze mě udělal holku, která je do něj blázen a sama si ho bere proti jeho vůli! A teď chce podobně ublížit i Erice. A co Jack? Z naříkání mě vytrhl školní zvonek. Rychle jsem si umyla rudé tváře a vyběhla do třídy. Celou hodinu na mě všichni koukali jako na největší ...
Den ve škole jsem nějak přetrpěla. Horší to bylo s Erikou. David se rozhodl si jí získat okamžitě a to malou lstí. Tvářil se jako nejsmutnější člověk na světě a to Eričino lítostivé srdce zlomilo. Vysypal jí ze sebe samé lži a nakonec jsem je cestou ze školy zahlédla v kavárně. Doma jsem se zavřela do pokoje a nevnímala jsem ani mámu, ani tátu.
Druhý den už celá škola věděla, jaká jsem k Davidovi strašná atd. Nevěděla jsem, co mám dělat. Všichni si na mě ukazovali prstem. Jack se s Erikou rozešel. ,,Viděl jsem je." Řekl mi. On jediný a ještě Patrick mi věřili, jak to doopravdy bylo. ,,Dali si pusu před kavárnou. A ještě k tomu si Erika nechala takhle zničit vlasy! Vypadá trochu jako Miley Cyrus. Akorát mnohem ošklivěji!" Bědoval Jack. Bylo po vyučování a my tři seděli venku na školní zíďce u hřiště. Dívala jsem se daleko za střechy domů našeho města až na zelené stráně. Do mého dívání vešel Alex. Ihned jsem uhla pohledem stranou. ,,Alexi!" Zavolal na něj Jack, Alexův dobrý kamarád. ,,Ahoj." Podíval se na mě. ,,Viděl jsem, co se stalo, ale Davidovi nevěřím. Moc dobře vím, jaký to je lhář. A ty by jsi nikdy takto nejednala." Usmál se na mě. ,,Vysvětlíš mi to, jak jsi se chystala?" Všimla jsem si, že Patrick s Jackem spěšně zamávali a odešli. Nechtěli nám překážet. Pochopili, že tohle není pro jejich uši.

Nebezpečný namyšlenec (2)

29. prosince 2013 v 14:39 | Margarett Tudor |  Story
Upozorňuji čtenáře, že tento příběh se skutečně neudál. Děkuji Margarett Tudor

Zavřela jsem se v kabince na dívčích záchodech. Dlouhou dobu jsem tam byla a skrývala se před světem, dokud nezazvonilo. Přišla jsem o pár minut později, měli jsme zrovna tělocvik. Ten je naštěstí rozdělený, kluci cvičí ve druhé tělocvičně. ,,Omlouvám se za pozdní příchod Mrs. Lousová." Pípla jsem na učitelku a dodala: ,,Zdržela jsem se v šatně." ,,Tvá omluva se přijímá, ale nesmí se toto provinění opakovat. Děvčata, vezměte si švihadla!" V polovině hodiny jsme se měli rozdělit na dvojce. Vždycky jsem s Erikou, ta se nyní schválně přidala k Fioně a na mě zbyla nemotorná a poněkud široká Emma. Měli jsme navzájem odbíjet, a která dvojce dá nejvíc najednou získá nejlepší hodnocení. Snažila jsem se, jak jsem mohla, ale s poněkud objemnou Emmou to šlo stěží. S Erikou jsme vždycky v týhle disciplíně zvítězily, neboť vysoká a štíhlá a hlavně obratná Erika hrála výtečně a i já hraji docela obstojně. Emma nechytila ani jeden míč, natož aby ho odbila. Byli jsme proto nejhorší. Na konci hodiny vstoupili do tělocvičny upocený kluci. Hráli football a bylo to na nich poznat. Chtěla jsem jít do šatny, někdo mi však chytil ruku a pevně ji sevřel. Ten někdo byl samozřejmě David. ,,To si ještě vyřídíme." Zasýpal. Nechápala jsem, co má na mysli, ale u něj člověk nikdy neví. Po tělocviku jsem šla na oběd. Sama. Sedla jsem si ke stolu. Sama. Odešla jsem domů. Sama. Uvědomila jsem si, jak mi Davit kazí život. On sám si sedl se svojí povedenou partou na druhý kus jídelny a celou dobu se smáli, jako praštěný.
Doma mě máma poslala nakoupit, protože chce upíct koláč a nemá všechny suroviny. Cestou zpátky jsem potkala Eriku. ,,Eriko!" Zavolala jsem na ni, ona se však ani neohlédla. Doběhla jsem až k ní. ,,Eriko! Já se ti strašně omlouvám za tu blondýnu. Promiň." Zahleděla jsem se na ni a z hrůzou zjistila, že její husté vlnité plavé vlasy jsou fuč. ,,To nic." Usmála se. ,,Omluva se přijímá. Jsme přeci kámošky." Byla jsem ráda, přesto jsem na ni hleděla vyděšená. Z pod kapuci, kterou měla stáhlou na hlavě jí prosvítaly tmavě hnědé vlasy. ,,Byla jsem u kadeřnice." Vyprávěla mi. ,, Už mě ty vlasy štvaly. Všichni mi nadávali a smáli se mi. I ty!" ,,Ale já to tak nemyslela!" ,,To už je jedno."pousmála se dívka a strhla z hlavy kapuci. K mému zděšení měla vlasy úplně nakrátko a z uších, které se jí věčně schovávaly v hustých vlasech se jí houpaly veliké kruhovité náušnice. ,,Co na to říkáš?" Usmála se a já křečovitě zažbleptala. ,,Hezký." Erika se pak se mnou dlouho nevybavovala a já se brzy vrátila domů.
Na Eričin účes všichni zírali. Snažili se jí ten nový sestřih chválit, ale v duchu se děsili. Jen David se spokojeně usmíval, potom přišel ke mně a zašeptal mi do ucha. ,,To je co?" ,,Co? Vypadá hrozně!" Vypískla jsem šeptem. ,,To jsem přesně chtěl." Rozzářil se David a potom mě před celou třídou z ničeho nic začal LÍBAT! Chtěla jsem se mu vaškubnout, on mě nepustil. Pak mě stáhl na chodbu. ,,Co to bylo!?" ,,No taková dlouhá pusa. A bude ještě větší, jestli mi budeš zdrhat na záchodky!" Řekl nakvašeně a vrátil se do třídy. Bylo mi zle jako nikdy. On prostě chce, aby si o mě všichni mysleli, jak ho miluju a hrozí mi, že jinak to bude horší! To snad už ani nejde!

Nezáleží na penězích, ale na charakteru člověka

23. prosince 2013 v 22:50 | Margarett Tudor
Upozorňuji čtenáře, že tento příběh se ve skutečnosti neudál. Děkuji Margarett Tudor

My, Koblížkovi nemáme žádnou trpělivost. Se vším jsme rychle hotovi a s ničím se dlouho nezdržujeme. Moje maminka je za svobodna Kocijánová a takový to přístup rozhodně nemá. Jelikož hraní na klavír vyžaduje super trpělivost a moje matka na něj hraje do sedmi let, musím i já učit se noty a bušit do klavíru, který zabere polovinu mého pokoje, což mě štve, protože by se mi tam klidně vešla palanda a houpací síť. O těchto super věcech však moje máma nechce ani slyšet. Táta, jelikož je Koblížek se s ničím nepárá. Přijde do pokoje, podívá se na klavír a zavrtí nevěřícně hlavou. ,,Žebřiny! Ty bych ti sem dal. Mohla by jsi se mnou trénovat." Můj otec je totiž sportovec. Tam se sice také trénuje, jenže podle táty je to rychlejší a ještě zhubneš. Takže ani táta nechce o těch suprových věcech ani slyšet. S tátou musím každé úterý a čtvrtek chodit běhat, nebo plavat nebo jezdit na kole a nebo běžkovat. Nejraději jezdím na kole. Při běhu se zadýchám a bolí mě nohy, při plavání se zakuckám chlórovanou vodou a při běžkách se nejmíň desetkrát vyválím ve sněhu. Na kole se podívám po okolí a pouštím se řidítek, což mě děsně baví. Táta tvrdí, že se mi to jednou vymstí a přinejlepším si zlomím ruce. A to by se mi líbilo. Klavír bych opustila a sportovat se sádrou na ruce se taky moc nedá.
Dneska jsem byla u kamarádky Leony a hrozně se mi líbil její pokoj. Bydlí v domku a má krásnou zahradu s bazénem, altánkem a obří trampolínou. Na trampolíně jsem vydržela skoro celou hodinu, ale bazén byl zavřený, jelikož není horko. Leona má nejen houpací síť a palandu, ale také vestavěnou skříň a televizi s ix boxem. Hrály jsme dlouho dokud to Leonu nepřestalo bavit. Potom jsem dostala k večeři lososa, kterého zbožňuji a ten drahý marcipánový dort, který mi máma nekoupí ikdyž moje cesta do školy i ze školy je kolem výlohy těchto úžasných dortů. Až pozve Leu k nám, budeme mít k večeři určitě párky, které Lea odmítne jíst a zákusek bude ta nejlevnější čokoláda, která způsobí strašné vředy. Při pohledu na klavír Lea asi omdlí a z mé staré postele, která hrozně vrže se asi zblázní. Ale nejhorší zjištění pro ni bude, že nemám v pokoji televizi a na naší zahradě roste plevel a náš dům je starý 207 let a navíc tu bydlí další čtyři lidé (důchodci) a náš dům stojí v pražské ulici, kde stále jezdí tramvaj a kolem pospávají bezdomovci. Ach bože! Lea mě pak už nikdy nepozve do svého satelitního domku a všem ve třídě poví v jaké parabizně přebývám. :(
Což rozhodně nechci, protože by mi zkazila mou dobrou pověst hodné a bohaté holky. Alex by se mi taky vysmíval.
Nakonec se vše obrátilo vzhůru nohama. Onemocnila jsem, takže z pozvání sešlo a maminka se rozhodla klavír přesunout do obývacího pokoje, jelikož skříň, která v obývacím pokoji dříve stála na onom místě, byla prázdná a zbytečně zabírala místo. Táta mi do pokoje našteloval žebřiny, ale zbylo dost místa na houpací síť, kterou jsem dostala k čtrnáctým narozeninám. Navíc si moje babička pořídila novou masážní a elektrickou postel a tu starou mi věnovala. Nebylo těžké si ji polepit hezkýma samolepkama a dokonale ji ustlat. Na stěnu jsem si přilepila nové plakáty a ty staré dala Alexovi, protože je sbírá. Pokoj se mi líbil více a nejčastěji jsem se houpala v síti, dokud mě to neomrzelo. Avšak když jsem byla nemocná, Lea se skamarádila s Jolanou a ty dvě mě začaly pomlouvat. Do našeho bytu jsem nakonec pozvala Alexe, kterému se náš byt líbil. On sám bydlí jen o ulici vedle v podobném domě jako já a společně jsme usoudili, že je Leona pěkně nafoukaná 🐮. Párky si dal taky s chutí a na žebřinách a houpací síti vydržel pěkně dlouho. Alex je teď můj nejlepší kamarád a já vím, že nezáleží na tom, kolik má člověk peněz. Někdo může mít miliony, ale kolem sebe má jen samé patolízaly a je nešťastný. A dokonce i na klavír mě začalo bavit hrát. Po zítří mám koncert. Že by se do mě dostala i Kocijánská krev?

Nebezpečný namyšlenec (1)

23. prosince 2013 v 22:46 | Margarett Tudor |  Story
Upozorňuji čtenáře, že tento příběh se skutečně neudál. Děkuji, Margarett Tudor

Tak a mám toho akorát dost! Naštvala jsem se prostě na toho nemožnýho a otravnýho Davida a kvůli němu mám pokažený celý den. Stalo se to takhle. Protože David je bohužel můj spolužák, trávím s ním hodně času a totálně mě rozčiluje. Dneska, když jsem stála u skříňky strašně nadával mojí kamarádce Erice a dokonce i sprostě. ,,Ty jsi strašná 🐄!"Řekl jí a Erice bylo hrozně do pláče. Pak ještě začal urážet Jacka, kluka, který s ní chodí a tak jsem k nim přišla. ,,Davide jsi fakt trapnej. Trapnější člověk snad ani nemůže existovat. Víš to vůbec?" ,,Nepleť se do toho Vocebullová!" Řekl, ale docela klidně. ,,Jak se do toho nemám plíst, když jí nadáváš?" ,,No a! Vadí to snad?" ,,Jo, vadí!" Erika se zatím stihla vypařit a já zlostně zašeptala: ,,Ty žárlíš!" ,,Co? Já! Sorry, ale na takovou hnusnou blondýnu žárlit nedokážu!" Řekl tak povýšeně, že jsem myslela, že mu ji ubalím. David je vážně arogantní blbec a mě štve den ode dne víc. To ale není všechno. Když jsem šla s Erikou na oběd, přišel k nám se svou povedenou partou a začal si nás dobírat. ,,Hele odplav!" Řekla jsem mu nakvašeně. ,,A co ti na mě vadí Sally?" Ptal se mě a já se nad jehou přihlouplou otázkou ještě víc rozdurdila. ,,Nic! Vůbec nic!" Má ironie šla z hlasu stoprocentně vycítit, ale ten natvrdlej hlupák to nepochopil. Chytila jsem Eriku za ruku a odtáhla ji od těch buranů.
Tak a teď už víte proč! Chudák Erika a Jack (její kluk). Erika se sice tváří, že je jí to úplně fuk, ale já na ní poznám, že je z toho smutná. Máma se mě ptala, co mi je a já řekla, že nic. To nejhorší mě ale teprve čekalo. Druhý den totiž David přišel za mnou a zeptal se mě, jestli bych s ním nešla do kina. ,,No to si děláš legraci!" Vyhrkla jsem. ,,To jako myslíš, že s tebou půjdu?" ,,Musíš!" Zašeptal. ,,Protože co já chci, to taky dostanu." ,,To taky dostaneš?" Opakovala jsem přímo vyděšená. ,,Co si o sobě myslíš? Já nejsem žádnej tvůj majetek!" Dívala jsem se naprosto vyděšeně, potom jsem se znechuceně otočila a nevím proč, měla jsem strach. David začal být nebezpečný.
A opravdu jsem do toho kina šla. Asi se ptáte, jak to dokázal, ale já tam nešla s ním nýbrž s Erikou. Bohužel jsme ani jedna z nás netušili, že si ten blbec vybral stejný film ve stejnou dobu a že doopravdy přijde a ... no prostě jsme se s ním potkali. ,,Ale, ale. Vocebullerová a Sizeová! Já říkal, že se tu uvidíme!" Ušklíbl se. ,,Eriko?" Otočila jsem se rychle na svou kamarádku a šeptla: ,,Ty jsi mu řekla na jaký film jdeme?!" ,,Promiň, ale slíbil mi, že mě nechá na pokoji!" Vyhrkla dívka nevinně. ,,Jsi fakt blondýna! Jak jsi mu na to mohla skočit?" Erika se zatvářila uraženě. ,,Ještě ty ze mě dělej blbou!" Zvolala a opustila sál. ,,No." Usmál se David a než jsem se nadála, seděla jsem vedle něho. ,,Moment. Ty jsi Eriku snad uplatil!" ,,Tak to zas ne. Za prachy mi nestojíš!" Řekl David posměšně a já dostala takový vztek, že jsem jej chytila pevně pod krkem. ,,Co děláš!?" Zachroptil a já jeho slizkej krk radši upustila. ,,Nic." Pípla jsem a pohodlně jsem se opřela. ,,Už se nemůžu dočkat na ten film." Řekla jsem s malým úsměvem. Davidovo chování mě dokázalo vždy uvést do šoku. ,,Miluju tě." Řekl naprosto v klidu. ,,Prosím?" ,,I love you, jestli to chceš říct jinak! A teď mi kup popcorn, když spolu chodíme!" Rozřechtal se na celý kino, až se po nás lidi otáčeli.
Erika se mnou nemluví. Zato ten blbeček rozkecal po celý škole, že se mnou chodí. ,,Hmm." Zavrčela Erika. ,,To jsi si teda vybrala." Rozhodla jsem se, že si s Davidem musím promluvit a vysvětlit mu, že je sice pěknej a skoro všechny holky na škole mi ho závidí, ale že mě naprosto štve jeho arogantní chování. Vždyť se mnou zachází jako se svým majetkem! David se na má slova jen zasmál a řekl: ,,Ale já přeci vím, že jsem pěknej. Víš kolik mi to už řeklo holek?" ,,Ty jsi vážně namyšlenej blbeček!"Vzkřikla jsem mu do tváře. ,,Ty si myslíš, že když mi řekneš jednu prostou větu, že se mnou chodíš!" Na to David udělal zase něco, co mi málem vyrazilo dech. Políbil mě. ,,Spokojená?!" Já jenom mlčela a dívala se někam do dá-li. První pusa od kluka! Jenže od jakýho! David Simon. Největší namyšlenec na škole.
,,Nebo chceš ještě?" Zakřenil se a já rychle ucukla z jeho spárů, protože jsme byli ve škole a kolem nás proudili davy studentů. Zrovna kolem nás prošla Erika. ,,Teď je to načasovaný!" Šeptl David a políbil mě. Erika se na mě zašklebila a já rychle opustila chodbu.

Most Naděje

23. prosince 2013 v 18:59 | Margarett Tudor
Jestli si Leoni mohl říci, že ještě není všechno ztraceno, musel by dojít na Most Naděje. Byl to most z dálky ztracený mezi zelenými větvemi a horskými balvany vyroben ze dřeva, který se mohl každou chvíli zbořit. Avšak měl velmi kouzelnou moc. Jmenoval se Most Naděje a tak mohl pomoci.
,,Tudy!" Vykřikovala Galian a rozeběhla se správným směrem. ,,Počkej!" Okřikl ji Leoni a rozhlédl se kolem. ,,Co se děje?" Ptal se Tarim a pozoroval zaraženého chlapce. ,,Mám divný pocit, že tudy cesta nevede." ,,A proč by jako tudy neměla vést?" Utrhla se na něj Galian, která měla dlouhého putování po horských hřebenech plné zuby. ,,Jestli se tam dostaneme, konečně se dozvíme, kudy se máme dát." ,,Omyl! Pouze nám most duševně pomůže." Opravil ji Tarim, což Galian naprosto rozčílilo. ,,Pojďte a nestůjte."Sykla a vydala se dál. Leoni ještě chvíli stál, poté se vydal za svými přáteli.


Neušli ani jednu míli a otevřela se před nimi krajina s rozvodněným potokem, nad nímž se klenul most. Galian se nedočkavě rozběhla a skočila na most. Křehký most se pod její vahou silně rozhoupal a když se za ní rozeběhl ještě Tarim, most nebo spíše lávka se zřítil do potoka. Oba zmizeli mezi kusy dřeva, než se Galian podařilo vyprostit se z klestí. ,,Výborně!" Zakřičel Leoni na dívku ironicky. ,,Teď jsme vážně ztraceni!" Galian se nestačila ohradit, do řeči jí skočil Tarim, který se již také vyprostil z trosek dřevěné lávky. ,,Galian, Leoni šíleně mě bolí levé rameno." Leoni po krátké prohlídce paže zjistil, že Tarim zbytečně vyvádí a že to nic není. ,,Mě to tady stejně hrozně štve." Zaskuhrala Galian, která seděla na balvanu a nastavovala tvář slunci, aby se trochu usušila. ,,Sundej si to, takhle neuschneš." Radil ji Leoni, zkušený horal. ,,Jasně! A to tady mám jako chodit nahá!" Naštvala se Galian. ,,To ne. Můžu ti půjčit bundu." ,,No to ti mockrát děkuji, borče!" Zakřičela histericky Galian a Leoni nad tou městskou fiflenou zavrtěl hlavou. Ona snad bude radši mít zápal plic a kdovíco ještě horšího.
Tarim byl snad ještě mrzutější než Galian a Leoni začal své spolužáky nenávidět. Oba si stěžovali, jak je bolí nohy a že už je nic tady nezajímá a začali svůj rozkňouraný pesimismus přenášet i na ubohého Leoniho. Ten nakonec svolil, že si na chvíli odpočinou, ale ta chvíle trvala až do večera. Začalo se stmívat a znatelně se ochladilo. Leoni se podíval do mapy a věděl, že jejich cíl je ještě hodně daleko. ,,Jdeme!" Rozkázal. ,,A to jako proč? Je tma!" Vyhrkla zlostně Galian. ,,Protože jsme ztratili příliš mnoho času!" ,,No a?" ,,Víte co?! Jděte do háje. Jdu sám!" Rozkřičel se a odešel. Dlouho na něj zírali, ale nešli.