Winter... Do you like it as I ?

Nebezpečný namyšlenec (2)

29. prosince 2013 v 14:39 | Margarett Tudor |  Story
Upozorňuji čtenáře, že tento příběh se skutečně neudál. Děkuji Margarett Tudor

Zavřela jsem se v kabince na dívčích záchodech. Dlouhou dobu jsem tam byla a skrývala se před světem, dokud nezazvonilo. Přišla jsem o pár minut později, měli jsme zrovna tělocvik. Ten je naštěstí rozdělený, kluci cvičí ve druhé tělocvičně. ,,Omlouvám se za pozdní příchod Mrs. Lousová." Pípla jsem na učitelku a dodala: ,,Zdržela jsem se v šatně." ,,Tvá omluva se přijímá, ale nesmí se toto provinění opakovat. Děvčata, vezměte si švihadla!" V polovině hodiny jsme se měli rozdělit na dvojce. Vždycky jsem s Erikou, ta se nyní schválně přidala k Fioně a na mě zbyla nemotorná a poněkud široká Emma. Měli jsme navzájem odbíjet, a která dvojce dá nejvíc najednou získá nejlepší hodnocení. Snažila jsem se, jak jsem mohla, ale s poněkud objemnou Emmou to šlo stěží. S Erikou jsme vždycky v týhle disciplíně zvítězily, neboť vysoká a štíhlá a hlavně obratná Erika hrála výtečně a i já hraji docela obstojně. Emma nechytila ani jeden míč, natož aby ho odbila. Byli jsme proto nejhorší. Na konci hodiny vstoupili do tělocvičny upocený kluci. Hráli football a bylo to na nich poznat. Chtěla jsem jít do šatny, někdo mi však chytil ruku a pevně ji sevřel. Ten někdo byl samozřejmě David. ,,To si ještě vyřídíme." Zasýpal. Nechápala jsem, co má na mysli, ale u něj člověk nikdy neví. Po tělocviku jsem šla na oběd. Sama. Sedla jsem si ke stolu. Sama. Odešla jsem domů. Sama. Uvědomila jsem si, jak mi Davit kazí život. On sám si sedl se svojí povedenou partou na druhý kus jídelny a celou dobu se smáli, jako praštěný.
Doma mě máma poslala nakoupit, protože chce upíct koláč a nemá všechny suroviny. Cestou zpátky jsem potkala Eriku. ,,Eriko!" Zavolala jsem na ni, ona se však ani neohlédla. Doběhla jsem až k ní. ,,Eriko! Já se ti strašně omlouvám za tu blondýnu. Promiň." Zahleděla jsem se na ni a z hrůzou zjistila, že její husté vlnité plavé vlasy jsou fuč. ,,To nic." Usmála se. ,,Omluva se přijímá. Jsme přeci kámošky." Byla jsem ráda, přesto jsem na ni hleděla vyděšená. Z pod kapuci, kterou měla stáhlou na hlavě jí prosvítaly tmavě hnědé vlasy. ,,Byla jsem u kadeřnice." Vyprávěla mi. ,, Už mě ty vlasy štvaly. Všichni mi nadávali a smáli se mi. I ty!" ,,Ale já to tak nemyslela!" ,,To už je jedno."pousmála se dívka a strhla z hlavy kapuci. K mému zděšení měla vlasy úplně nakrátko a z uších, které se jí věčně schovávaly v hustých vlasech se jí houpaly veliké kruhovité náušnice. ,,Co na to říkáš?" Usmála se a já křečovitě zažbleptala. ,,Hezký." Erika se pak se mnou dlouho nevybavovala a já se brzy vrátila domů.
Na Eričin účes všichni zírali. Snažili se jí ten nový sestřih chválit, ale v duchu se děsili. Jen David se spokojeně usmíval, potom přišel ke mně a zašeptal mi do ucha. ,,To je co?" ,,Co? Vypadá hrozně!" Vypískla jsem šeptem. ,,To jsem přesně chtěl." Rozzářil se David a potom mě před celou třídou z ničeho nic začal LÍBAT! Chtěla jsem se mu vaškubnout, on mě nepustil. Pak mě stáhl na chodbu. ,,Co to bylo!?" ,,No taková dlouhá pusa. A bude ještě větší, jestli mi budeš zdrhat na záchodky!" Řekl nakvašeně a vrátil se do třídy. Bylo mi zle jako nikdy. On prostě chce, aby si o mě všichni mysleli, jak ho miluju a hrozí mi, že jinak to bude horší! To snad už ani nejde!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama