Winter... Do you like it as I ?

Máslové sušenky a voňavý čaj

1. března 2014 v 0:14 | Margarett Tudor |  Story
Nebylo to ani ve středu, ani v pondělí. Vlastně už ani nevím, kdy se to stalo. Ale tu vůni máslových sušenek a voňavého čaje nezapomenu. Paní Hansová mě usadila ke stolu, vytáhla ze šuplíku slovník německý a nalakovanými nehty zaťukala na desky knihy. ,,Tak milá Andreo." Usmála se přívětivě a utáhla si kytičkovanou šálu kolem krku. ,,Nejprve se mi německy představíš a povíš mi, co tě baví." ,,Zatím si to promysli, já půjdu postavit na čaj. Dáš si máslové sušenky?" ,,Ano prosím! Totiž Ja bite." Opravila jsem se. Paní Hansová se opět pousmála a zamířila do kuchyně.
Její byt byl velmi malý. Bydlela ve starém domě u tramvaje, a zdi na společné chodbě se pořádně odlupovaly. Sotva se vešlo do jejího bytu, ucítili jste vůni máslových sušenek a různých druhů čajů. V maličké předsíňce byl pouze starý věšák a obraz vázy s kyticí. Z předsíně se vešlo do obýváčku. Byla tu stará pohovka a stůl se třema židlema. Na maličké skříňce trůnila stará televize a na druhé straně pokoje velké skříně pečlivě uzamčené. Všude rostly ve květináčích kytky a na bílé zdi visely obrazy. Boční stranou bez dveří se vcházelo do malinké kuchyně s jedním dřezem a několika skříňkami a šuplemi. Vzadu byl jeden z nejstarších typů praček. Z kuchyně se vešlo do koupelny. Bylo tam pouze umyvadlo, sprchový kout a záchod.
To byl celý byt paní Hansové, maminčiny bývalé učitelky. Byla to původem Němka, avšak hovořila plyně česky a svůj rodný jazyk učila na školách. Po revoluci začala učit i angličtinu. Její otec s matkou žili ve Východním Německu, v šedesátých letech emigrovali do Čech, protože matka paní Hansové byla Češka. A tak se již nevrátili a zůstali zde. Rodiče tu zemřeli a mladá Hansová se stala učitelkou na základní škole. Tam poznala maminku a ta si jí oblíbila. A tak jsem já začala chodit na doučování k důchodkyni.
Když se paní Hansová vrátila a položila přede mně čaj a sušenky začala jsem blekotat, to co mi uložila. ,,Výborně!" Pochválila mě. ,,Jsi šikovná." ,,Myslíte?" Podívala jsem se na ni nejistě. ,,Určitě." Kývla hlavou a právě v tu chvíli kdosi zazvonil. ,,Kdo to může být?" Divila se paní Hansová a šla otevřít. ,,Lukáši!" ,,Ahoj babi. Přišel jsem se na tebe podívat. Tak co? Jak se vede?" Slyšela jsem klučičí hlas lehce mutující. ,,To jsi hodný Lukášku, ale teď to nejde. Mám vyučování.",,Prosím tě babi, co to povídáš. Jsi v důchodu." Rozesmál se hlas a v tu vtrhl do obýváku. Byl to hnědovlasý kluk s batohem na zádech a s pihovatým nosem. V druhé ruce držel floorbalku. ,,A...hoj." Řekl nejistě. ,,No vidíš Lukášku. Já ti to říkala. To je Andrejka. Doučuju ji Němčinu." Vešla paní Hansová. ,,Ahoj." Řekla jsem. ,,Tak to já babi nebudu překážet. Přijdu zítra jo?" ,,Dobře." Usmála se paní Hansová spokojeně a kluk vystřelil z bytu jako šíp. ,,No jo. Lukáš, můj vnuk." Povzdechla si paní Hansová. ,,Tak a jdeme konečně na to."
Vyšla jsem z bytu s pocitem, že mám hlavu jako meloun. Tolik věcí mi paní Hansová uložila na doma! Bydlela jsem docela daleko od bytu paní Hansové a tak jsem domů jezdila tramvají. Já ale s tou hlavou jako meloun vůbec nevnímala svět kolem mě a tak jsem si nevšimla, že přímo po mé levici seděl Lukáš, vnuk paní Hansové. ,,Ahoj." Otočila jsem se a s překvapeným výrazem na něj pohlédla. ,,Andrejka, že?" ,,Jo." Kývla jsem hlavou a zahleděla se na špičky svých bot. ,,Tak moje bábi se vrátila ke škole." Usmál se. ,,To ne. Ona jen zná mojí mámu, byla její žákyní. A tak jí máma po prosila o doučko. Já totiž letos začala s Němčinou. ,,Aha. To já se musím Německy učit od mala." Povzdechl si Lukáš. ,,Proč?" ,,Můj táta je Němec. A babička taky. Pak se jí narodila máma a i ta se musela učit německy. Odjela studovat vysokou do Berlína a tam poznala tátu." Vysvětloval kluk horlivě. Zvedla jsem konečně hlavu a podívala jsem se mu do očí. Okamžitě jsem zrudla. ,,Tak mi něco říkej." ,,Was?" ,,Něco lehkýho." Jenže právě v tu chvíli tramvaj zastavila v ulici, kde bydlím. ,,Já už musím vystoupit. Tak zatím. Snad se někdy potkáme a ty mi povíš víc." Špitla jsem a vystoupila z tramvaje.
Ležela jsem v posteli a hlavu měla plnou Lukáše. Stále jsem si opakovala ten rozhovor, který byl tak obyčejný a krátký. Jenže mě se Lukáš líbil. Vůbec ho neznám, ale byl hezký.
Tak jsem chodila na doučování a cpala se tam těma máslovýma sušenkama a hlavu jsem měla pořád jako meloun. Ale známky ve škole se mi v Němčině dařily. Dostávala jsem jedničky nebo dvojky a ve třídě jsem byla známá jako dobrá Němčinářka. A až jednou v úterý mi máma volala domů, že dnes nemám Němčinu. ,,Paní Hansovou odvezla rychlá. Dostala mrtvici." Mluvila smutně máma. Zahrnula mě vlna strachu o paní Hansovou. Oblíbila jsem si jí stejně jako moje máma, ikdyž mi dávala hodně úkolů. Paní Hansová strávila v nemocnici tři týdny a pak se vrátila domů. Sice už jí bylo líp, ale už mě učit nemohla. Bylo mi to líto. ,,Mami, půjdu jí alespoň navštívit. Můžu?" Otočila jsem se jednou u večeře na mamku, když na to přišla řeč. ,,Dobře. A pozdravuj jí. Taky bych za ní šla, ale tenhle týden nestíhám." Svolila máma a tak jsem druhý den zazvonila u paní Hansnové.
Čekala jsem, jak mi otevře celá unavená a neupravená. Místo ní se ve dveřích objevil Lukáš. ,,Andrejko?" Vyhrkl překvapeně. ,,Ahoj. Přišla jsem navštívit paní Hansovou." Oznámila jsem s drobným úsměvem. ,,Pojď dál." Vybídl mě.
Seděla tam. Na nohách měla deku a tvář měla podivně svislou. Ale jinak to byla stále ta milá paní. ,,Ahoj Andrejko!" Zazářila. ,,Moc mě mrzí, že tě už nebudu doučovat." ,,To nevadí. Ale navštěvovat vás můžu, že?" ,,Jistě Andrej." Usmála se. ,,Jestli jde o doučování, to bych zvládl i já." Ozval se z ničeho nic Lukáš. ,,Ty Lukášku? Je pravda, že mluvíš od mala, ale opravdu se na to cítiš?" Podívala se paní Hansová. ,,Já ano. Záleží na Andrejce." Zamyslela jsem se. Představa, že bych trávila čas s Lukášem byla hezká a zároveň děsivá. ,,Tak dobrá." Řekla jsem k vlastnímu překvapení. ,,To je super!" Zaradoval se Lukáš. ,,Co teď berete?" Debata se stočila kolem Německé gramatiky. ,,A kde se budeme scházet?" Ptal se. ,,No přeci u mě děti!" Zvolala paní Hansová nadšeně. ,,Jako dřív ve stejnou dobu." A bylo rozhodnuto.
Jenže cestou domů jsem z toho byla nešťastná. Je možné, abych na tu myšlenku přikývla? Proč to já hloupá udělala?!
První hodina s Lukášem byla jedna z nejstrašnějších hodin v mém životě. Dorazila jsem do bytu hrozně nervózní. Otevřel mi Lukáš a pozval mě dál. K mému zděšení měl obličej plný slz. ,,Lukáši? Co se ti stalo?" Vyjekla jsem. ,,Babbb, babbička dostala další mrtvivičku." Zaštkal nešťastně. Bylo mi ho tak líto! A hlavně paní Hansové. ,,Neboj se, to bude dobrý." Chlácholila jsem ho i sebe. On se však úplně sesypal. Klesl na koberec a úplně se mu třásly ruce. Pochopila jsem, že potřebuje oporu. Objala jsem ho. Dlouho mi plakal na rameno, chvíli plakal a chvíli roztřeseně vyprávěl, co se stalo. ,,Normálně si se mnou povídala. Pak najednou podivně sklopila hlavu a... Volal jsem pomoc. Soused volal záchranku! Já, já se o ni bojím. Máma jela za ní do nemocnice, mám tu čekat, aaž mi zavolá. Ttto mě nemohla vzít sebou! Je mi hhhrozně. Ještě žže jsi přišla." Plakal. Potom se najednou sehl a zabrebentil něco Německy. ,,Ale Lukáši. Uvidíš, že se tvojí babičce udělá líp." Snažila jsem se ho utěšit, ikdyž mě samotné nebylo do zpěvu.
Naštěstí se i z druhé mrtvice paní Hansová dostala a tak jsem se s Lukášem domluvila, že mě bude doučovat. Jeho smysl pro humor, když mi něco vysvětloval byl neuvěřitelný. Při jeho doučování jsem se vždycky nasmála a paní Hansová nám vždycky donesla sušenky a čaj a poslouchala. Jednou si musela odskočit k sousedce pro mouku, protože jí došla a ona se chystala po doučování upéct s Lukášem koláč. V tu chvíli, kdy jsme osaměli mi Lukáš uložil přeložit jednu větu v učebnici. ,,A tak se ...máme rádi a budeme se brát." Přeložila jsem. ,,Výborně." Usmál se Lukáš, pak se ke mně naklonil a dal mi pusu. ,,A teď mi přelož tuhle větu." Řekl rychle.
Od té doby jsme se začali scházet i mimo doučování. S Lukášem mi bylo tak hezky! A stále je.
Nebylo to ani ve středu, ani v pondělí. Vlastně už ani nevím, kdy se to stalo. Ale tu vůni čaje a máslových sušenek nezapomenu...

27. 2.-28.2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama