Winter... Do you like it as I ?

Spáč s knížkou v podpaží

9. března 2014 v 9:16 | Margarett Tudor |  Story
Prosím vás netrestejte mě, ale já prostě musím z pravdou ven! Včera zazvonil sousedovic Pepíček, v ruce jakousi knížku, a že prý to posílá pan tatínek, že prý to je velká četba pro mě a mého brášku Toníka. Tatínek přišel, vzal knížku a podíval se na název a autora. Potom pokýval hlavou, řekl že děkuje a aby se prý Pepíčkův tatínek někdy zastavil v hospodě U Tří beranů. Pepíček s úklonou odešel a táta si tu knížku položil na skříň.,, Tati, co je to za knížku?" Vyzvídal Toník. ,,Dneska vám z ním kousek přečtu." Pravil otec a šel si po svých. I já si šel po svých, neboť jsem tušil, co to bude za knížku. Jistě se tam bude psát o samých divných věcech. Jako například o protinožcích nebo o žárovce a z čeho je složená. Tyhle knihy ze srdce nenávidím, jakoby nestačilo, že se učím ve škole. Minule nám Pepíkův táta poslal knížku o Měsíci a já si z toho pamatuju pouze, že na něj byl první nějaký Američan. Nebo Rus? Vidíte! Už ani to nevím! Já totiž, když už táta začal číst ihned usnul nudou a teď to bude asi stejné.
Tentokrat mě ale Pepíčkův tatínek překvapil, protože to vůbec nebyla nudná knížka. Bylo to o Robinsonovi Crusoovi a bylo to děsně napínavý, že jsme s bráškou škemrali, aby četl táta dál. ,,Dneska už je pozdě. Šup na kuťe! Zítra to přečtu dál." Rozhodl táta a nedalo se s ním smlouvat. Tak jsem zalezl pod peřinu a čekal, až táta zhasne. Zhasl brzy a knížku uložil na skříňku, jako před tím. Sotva odešel do obýváku, přikradl jsem se po špičkách do chodby a hmátl po knížce. Vlezl jsem i z knížkou do koupelny a rozsvítil si. Četl jsem, četl a četl až jsem jí celou přečetl. Vrátil jsem se do pokoje nesmírně utahaný a zjistil jsem, že už svítá. Bylo pět ráno a já měl za hodinu vstávat do školy!
Máma mě násilím tahala z postele, já však byl jako z kamene. Ležel jsem a napůl spal ještě při snídani. ,,Co s tím klukem je? Včera přeci šel spát v devět." Divila se máma a přitom vařila tátovi kávu.
Ve škole jsem usnul hned při matematice. Probudilo mě až náhlé trhnutí mým ramenem. To se mnou třásl pan učitel Koblica, který byl značně rozhňeván, že jsem usnul právě při jeho hodině. ,,Tak to tě hned vyzkouším z počtů!" Rozhodl a já se dopotácel k tabuli. Byla to nějaká rovnice, třásla se mi ruka, hlava mi div nepraskla bolestí. ,,Je ti dobře Hejno?" Otázal se mě Koblica. ,,Je pane učiteli. Pípl jsem tiše a snažil se úlohu vypočítat. Připadala mi nemožně těžká a složitá. ,,Víš co, Hejno?" Pohlédl na mě Koblica přes brýle. V jeho očích se už nezračil hněvivý plamínek. ,,Ano pane učiteli?" Zeptal jsem se. ,,Dnes toho nech, asi na tebe něco leze." Povzdechl si a já se dopotácel do zadní lavice s kruhy pod očima jako kdybych dostal nakládačku od Vodráka.
O přestávce za mnou přišla Petra. ,,Co se děje Ríšo?" Podívala se mi do oči a já zrudl. Uvědomil jsem si, že musím vypadat hrozitánsky. Červený jak rajče s obřími kruhy pod očima a vlasy rozcuchanými jako čarodějnice. ,,Ale nic Petruš, to jen z dlouhýho nespánku." Řekl jsem pomalu jako lenochod. ,,Nespánku? Prosím tě? Tomu nerozumím, co bys dělal, aby to bylo z dlouhýho nespánku?" Bál jsem se Petře svěřit, že jsem četl. Ještě by se mi vysmála. Normální kluci přeci noc maximálně tak prohýří u filmů nebo počítače. Proto jsem opřel hlavu o lavici a zavřel oči. ,,S tebou je teda řeč." Naštvala se Petra a já už slyšel jenom, jak nasupeně odchází.
Ostatní hodiny jsem z části prospal a z části vysvětloval, že to nic není. Rozhodl jsem se, že nepůjdu na oběd, ale domů a budu spát. To jsem ještě netušil, že to nebude tak lehký. Vodrák si totiž všiml, že vycházím ze školy a okamžitě mě sledoval. Všiml jsem si Petry, která na mě byla ještě pořád naštvaná a potom toho Vodráka, který měl ruce zaťaté vpěst. Došel ke mně a jedním máchnutím mě srazil k zemi. ,,Honzo ne!" Uslyšel jsem Petry hlas. ,,Tak ty dneska nejsi ve svý kůži, ale z Petrou se bavíš ty blbe!" Zářval mi do ucha a kopl mě mocně do břicha. Pocítil jsem ukrutnou bolest. Chtěl jsem mu to oplatit, únava mě však nepustila. Dostal jsem ještě do čela a do kolena a pak rozzuřeného Vodráka odtrhl Hynek, můj kámoš od první třídy. ,,Nech ho bejt Vodráku!" Zářval na něj. Vodrák zářval něco sprostě a šel do jídelny. ,,Ríšo? Je ti něco?" Uslyšel jsem Petry hlas. ,,Nic mi není." Oznámil jsem a pomalu se postavil na nohy. ,,Nevím, co to do něj vjelo." ,,Prostě žárlí." Řekl Hynek nazlobeně. ,,A jdi si po svých ty 🐮 namyšlená." Vypískal jí naprosto nesportovně Hynek. ,,Kreténi!" Zakŕičela uražená Petra a zmizela v jídelně.
,,Tak to ti pěkně děkuju." Obrátil jsem se unaveně na Hynka. ,,No co? Pro tebe se taková slepice nehodí. Vyber si někoho lepšího. Zrovná kvůli ní Bach se já kažfý deň mlátiť nenechal. Je hrozně nafoukaná." Usmál se Hynek a šel na oběd.
Sebral jsem se a šel domů. Zaparkoval jsem přímo v mé vytoužené posteli a spal jse od dvou do sedmi. Pak jsem se šel vysprchovat a navečeřit, udělat si úkoly a v osm už jsem dřímal jako mimino. Čekal mě krásný víkend a já si mohl konečně promyslet, kdo je pro mě ta pravá...
6.3.- 9.3.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký máte názor na můj blog?

Nelíbí se mi. 0% (0)
Líbí se mi. 50% (2)
Líbí se mi, ale chtělo by to trochu doladit. 25% (1)
Nevím. 25% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama