Winter... Do you like it as I ?

Vrbové tajemství

12. března 2015 v 18:14 | Margarett Tudor
VRBOVÉ TAJEMSTVÍ
Hynek byl chytrý a hodný chlapec. Bydlel ve starém domě do kterého se vcházelo přes dvůr a potom studenou chodbou. Měl rád přírodu a zajímal se o volejbal. Ve svém pokojíčku měl stěnu plnou nejlepších volejbalových hráčů z celého světa. Jeho maminka byla nemocná a skoro nikdy nešla ven. Nemohla chodit a Hynek se o ni staral.
Jednoho dne Hynek provedl strašnou věc a cítil se po ní zahanbeně a provinile. Přišel domů, jeho maminka seděla v obýváku a dívala se na televizi. Byla tak sama, tak opuštěná. ,,Ahoj mami." Pozdravil a posadil se k ní. Přikryl jí dekou a ptal se jí, jak se jí daří. ,,Dobře Hynečku, dobře." Sevřela mu vděčně ruku. ,,Co se ti stalo? Jsi nějaký smutný." Pravila. ,,Ale nic." Zahučel a zašel do svého pokoje. Předstíral, že si čte, ale ve skutečnosti stále přemítal, jak zle a nespravedlivě se zachoval.
Druhý den se probudil opět s černým svědomím. Vstal, pomohl mamince na pohovku, udělal snídani a vymyslel mamince program, aby se sama nenudila. Na notebooku jí pustil šachy. Pak šel do školy.
Ale stejně se celý den nemohl odtrhnout od zlých myšlenek a cítil, že se potřebuje vypovídat. Když přišel domů, obstaral maminku a chvíli si odpočinul, musel jít na kroužek. Bylo půl třetí, nejvyšší čas vyrazit. Ale ani trénink si neužil. Pořád myslel jen na to, co provedl a na hru se vůbec nesoustředil. Potom šel domů parkem. Musí se vypovídat, řekl si a v tu chvíli spatřil staré vrby u rybníka. Bleskla mu hlavou potrhlá myšlenka. Zašeptá svoje trápení do vrby! Jako ten holič, co prozradil vrbám o králových oslích uší dopadnout přeci nemůžu, protože kdo by si tady řezal vrbové proutí na basu, které by to všechno zahrálo. Řekl si a přistoupil k vrbám. Všechno, všecičko jim řekl. A pak šel spokojen domů.
Jenže netušil, že šla kolem zrovna jeho spolužačka Natálka, která venčila svého psa. Kdysi se s Hynkem kamarádila, ale teď se nenáviděli, pomlouvali se a dělali si naschvály. Když spatřila Hynka přilepeného k vrbě, myslela si, že se pomátl. Ale zaslechla, že cosi šeptá a tak opatrně přišla blíž a všechno vyslechla.
Celý večer nemohla usnout, protože pořád myslela na to, co od Hynka slyšela. Rozhodla se, že to tak nenechá. Druhý den ve škole si počkala, až Hynek po vyučování zmizí za rohem, protože ten den nechodil ze školy rovnou domů, ale na angličtinu. Toho Natálie využila. Věděla, kde Hynek bydlí, protože to byli dřív kamarádi a zamířila si to rovnou tam. Zazvonila na zvonek a čekala. Všechno to poví Hynkově mamince!
Hynkova maminka seděla a četla si knížku, když zaslechla zvonek. ,,Kdo to je? Že by si Hyneček zapomněl klíče?" Přemítala a zoufale se rozhlédla po místnosti. ,,Ale jak mu otevřu?" Musela se sama přesunout z pohovky na kolečkové křeslo, vzít klíče a dojet na balkon, ze kterého bylo vidět do dvora. Na dvoře, ale nestál její syn.
,,Dobrý den!" ,,Dobrý den Natálko, co potřebuješ? Hynek není doma." ,,Já vím, ale já jdu za vámi. Musím s vámi nutně mluvit." Hynkova maminka se podivila. ,,Dobrá, pojď nahoru. Hodím ti klíče-odemkni si." Potom se se svým vozíkem odsunula do bytu.
Natálka si šla zatím otevřít, ale najednou se jí nechtělo vyprávět o tom, co od Hynka slyšela. Neměla ho sice ráda, ale když viděla jeho nemocnou maminku, zželilo se jí. Jenže nebylo cesty zpět. Hynkova maminka čeká a ona musí jít, aby si nemyslela že jí Natálka vytáhla z pohovky jen tak pro legraci. Tak se Natálce špatně stoupalo do schodů, nevěděla, co Hynkově mamince poví.
Hynkova maminka jí přijela na vozíčku na proti a posadila jí v obýváku a přemohla se a uvařila i dva čaje. ,,Tak copak máš na srdci?" Natálka lehce zrudla. ,,Víte, myslím, že vám Hynek něco tají a měla byste se to dozvědět. Včera jsem šla vyvenčit pejska do parku a najednou jsem ho viděla přilepeného k vrbě. Myslela jsem, že si hraje, ale najednou jsem zaslechla, jak cosi šeptá. Nerada bych vám to řekla já, měla byste to slyšet od něj. Provedl zlou věc a bojí se vám o ni říct." Natálčina slova byla zvláštní. ,,Jediné, co vám řeknu je, že se to týká jeho otce." Aha! Odtud vítr fouká. Pomyslela si maminka. ,,Nechci, abyste si myslela, že jsem žalobníček, ale měl by vám to říct." ,,Děkuji Natálko, jsi milá holka. Víš, Hynek se svým otcem nevychází dobře, myslí si, že mě opustil a nechal mě nemocnou a samotnou. Bylo to ale jinak. Hynek byl tenkrát malý klouček, když jeho otec přijal zaměstnání v Rakousku. Seznámil se tam s jednou ženou, ale nikdy mě nepodvedl. Sama jsem na něm poznala, že se zamiloval do jiné a tak jsem se ho na to zeptala. Přiznal se. Řekla jsem mu tenkrát, ať za ní jde, že jim tu lásku přeju. A on se jí taky líbil. Jenže pak jsem onemocnila a on mě nechtěl nechat samotnou. Staral se o mě, až do doby, kdy jsem ho přímo donutila jít za ní, protože jsem nechtěla, aby měl kvůli mě zkažený život. Nakonec odešel. Rozvedli jsme se a zůstali přáteli. Bydlí teď s novou ženou ve vesnici za naším městem. Ale Hynek si myslí, že to bylo jinak a nemá otce rád." ,,To je mi líto." Sklopila Natálie oči. ,,To nic. Jsem ráda, žes mi dala vědět." Usmála se Hynkova maminka. ,,Dobrá, tak já už půjdu. Děkuju za čaj." Tak se Natálka zvedla a odešla. Maminka se posadila a přemýšlela o synovi. Ten se za chvíli dostavil.
,,Ahoj mami, jak se daří?" Ptal se hned, jak přišel. ,,Dobře Hynečku. Mám však cosi na srdci. Nechceš mě vzít na procházku do parku?" Hynka matčina slova překvapila. ,,Vážně?" Vždycky jí musel nutit, aby jí mohl vzít ven a teď se sama nabízí. ,,Jasně, pojďme." Tak si Hynek odnesl aktovku do pokoje a připravil maminku na cestu. Snést ji na vozíku ze schodů bylo obtížné. Potom vyjeli ze dvora na ulici. ,,Do parku jsi říkala?" Ptal se Hynek. ,,Přesně tak, myslím, že vím něco, co by ti mohlo pomoct. Trápíš se, vidím to na tobě." Řekla maminka. Hynek se polekal. Že by se to maminka dozvěděla? Ale jak? Jeli parkem až dojeli k rybníku a k vrbám. ,,Tady si odčineme." Řekla maminka. Podivné, že se zastavila zrovna tady. ,,Hynku, nechtěl bys mi něco říct?" Zahleděl se jí do očí a bolestně vyřkl všechno, co ho trápilo: ,,Včera jsem provedl strašlivou věc. Řeklas mi, abych zajel na kole za tátou na farmu a popřál mu k narozeninám. Vzal jsem bonboniéru a jel, ale nerad. Dojel jsem a šel na terasu. Jenže jsem tam spatřil tátu, jak se s ní objímá. Naštvalo mě to a tak jsem práskl o stůl tou bonboniérou. ,Tati!' Vyhrkl jsem. Otočili se a on řekl: ,Ahoj, tys mě přijel navštívit?' ,Ne! Nechtěl jsem sem včera jít, protože tě nemám rád. A nebudu. Tolik jsi nám ublížil. Nenávidím tě! A tvojí ženu ještě víc!' Pak jsem se zprudka otočil, už jsem odcházel, ale na poslední chvíli jsem se obrátil a plyvl jim do očí. Na nic jsem nečekal a zmizel jsem i s kolem rychlostí blesku." Maminka zůstala sedět bez pohnutí. A pak řekla: ,,Hynku, nejhorší pro člověka je, když mu vlastní dítě řekne, že ho nenávidí. To je ten nejhorší trest." Hynek zůstal stát se sklopenou hlavou. ,,Rád bych to vrátil zpátky, ale nejde to." Šeptl. ,,Ale třeba by ses mohl omluvit." Navrhla mu maminka. ,,Když já se bojím." ,,Hynku, každý za své zlé činy musí zaplatit." Byla to tak přísná slova, až se Hynek rozplakal. ,,Mrzí mě to, moc mě to mrzí." Maminka ho pohladila o vlasech. ,,Poslouchej, tvůj otec je hodný člověk. Když poznal svou novou ženu, zamiloval se, ale nepodvedl mě a dobře se o mě staral. To já ho za ní poslala, viděla jsem mu na očích, jak na ni myslí. Nechtěl mě nechat samotnou, ale já se v té době seznámila s jedním mužem a tak jsem mu řekla, že o mě bude postaráno. Nakonec tedy odešel. Jenže moje známost neměla dlouhého trvání. Opustil mě a nechal mě samotnou s malým chlapcem, ne tvůj otec ale můj nový přítel. Věř mi, tatínek tě má moc rád." Hynek poslouchal a matčina slova ho udivovala. ,,Na žádného jiného muže než na otce si nevzpomínám." Namítl. ,,Nikdy tě neviděl, nebydlel s námi." Maminka si ztěžka povzdechla. ,,Mami, vím co dělat. Dovezu tě domů, vezmu kolo a pojedu na farmu a omluvím se." ,,Dobrá." Souhlasila maminka a tak jí Hynek odvezl domů, vzal kolo a odjel.
Když přijížděl k farmě, spatřil otce sekat trávu. Cítil se hrozně, bál se, že ho otec vyhodí. ,,Tati!" Zakřičel zplna hrdla, aby ho tatínek slyšel i přes zvuk motoru sekačky. Otec zvedl hlavu a vypnul stroj. Pak přišel k plotu u něhož stál Hynek. ,,Co tu děláš?!" Zvolal zostra. ,,Přišels mi říct další urážky?!" Hynek se zalekl. ,,Tati, moc se ti omlouvám. Je mi to moc líto, ale nevím, jak to napravit. Choval jsem se hrozně. Je mi líto i tvé ženy, nezasloužíte si takový nevděk." Otcovy oči se zaleskly. ,,Hynku, víš co je nejhorší pro člověka? Když mu vlastní dítě řekne, že ho nemá rádo." ,,Já vím, to samé řekla maminka." Sklopil Hynek hlavu. Náhle ucítil na rameni otcovu paži. ,,Už se netrap. Vím, že jsi hodnej kluk." Hynek otce vděčně objal a pak se šel omluvit jeho ženě. Sedli si na terasu, otcova žena donesla koláč, sluníčko hřálo a bylo jim hezky. Jenže Hynek si vzpomněl na maminku. ,,Už musím, maminka je zase doma sama a určitě se nudí." Na to se otec zvedl od stolu. ,,Ale kam bys chodil? Já pro ni dojedu k vám autem a bude tu s námi. Aspoň se nadýchne čerstvého vzduchu!" Byl to skvělý nápad a zanedlouho už s nimi seděla Hynkova maminka. Povídali si až do večera a pak je tatínek odvezl domů. Hynek byl šťastný. Ale přeci jen mu něco nešlo do hlavy. Copak to ty vrby mamince doopravdy prozradily, že všechno věděla?

2. 3. 2015- 4.2. 2015
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama